~ Jackie Lomax ~

Jackie Richard Lomax

Je podle mě nezbytné věnovat tento článek člověku, který ve mně vzbudil silný zájem. Jmenuje se John Richard Lomax a jeho srdce se poprvé rozeznělo v Cheshire v Anglii 10. května 1944. Svou kariéru započal s kapelou Dee & the Dynamites roku 1961 a následně přešel spolu se svým přítelem baskytaristou Warrenem Pembertonem k Undertakers kteří se brzy stali spolu s Beatles nejvýznamějšími kapelami v Liverpoolu. Jeho styl je zcela specifický a pro mé uši se stal doslova rajskou hudbou, zřejmě díky jeho zajímavě zabarvenému hlasu a zjevné lásce a vrozenému talentu k hraní a komponování. Ostatně posuďte sami:

Ideální idol

idol / ideal

Při svém každodenním bloudění myšlenkami jsem se pozastavil nad uvažováním o nutnosti každého jednoho z nás mít svůj ideál. Když jsem byl mladší, tak jsem ideál neměl, protože jsem neměl větší obzory, ale postupem času a díky kvalitnímu čtivu jsem poznal, že člověk bez ideálu/ů je jako šipka, která nemá určený směr a každý ví, že šipky jsou od toho, aby někam směřovaly že? Nerad bych někomu radil, koho si vybrat za ideál, protože každý člověk má své plusy a mínusy a tak je volba na každém z nás. Já si vybral za svůj idol hned několik

Člověk bez ideálu je jako šipka, která nemá daný směr.

lidí, protože si vážím vlastností, kterými dotyční vyčnívají nad ostatní a myslím si, že je to tak dobře. Měli bychom se nechat inspirovat a učit se jak inspirovat zítřejší generace, i kdyby někteří z nás ovlivnili / zaujali / inspirovali třeba jen jednoho člověka, už to je skvělé, protože právě to nás činí těmi, kterými bychom se měli stát. Dnešní móda klade velký důraz na vnější dokonalost, ale copak může být bujné poprsí, hebká, pevná pleť, vypracované svaly, apod. smyslem života? Je třeba si uvědomit, že časem, který k životu máme bychom neměli plýtvat, je totiž to nejdražší, co máme! Proto je třeba vybírat si takový ideál/y, které mají / měli vznešenější zájmy, než svůj vlastní vzhled. Proto bych vám rád poradil vybírat si za svůj vzor člověka s hodnotami, kterých si cenníte nejvíce i přes chyby, které měl.

uPsiDE doWN 2.

diagonály v krychli

Zeptal jsem se profesora, proč vše zobrazujeme na souřadnice, proč všemu přidělujeme hodnoty, když matematika slouží v podstatě jen ke zkracování. Profesor mi bohužel nedokázal odpovědět. Kupříkladu jsme se naučili používat zkratky, neboť víme, že když máme přejít například zahradu a vede cesta nejen kolem, ale i po diagonále, většina z nás jistě půjde právě touto zkratkou, ale napadlo taky někdy někoho, že bychom při obcházení toho parku mohli narazit na někoho, koho jsme už třeba dlouho neviděli, nebo nás může naše rozhodnutí obohatit jinak, třeba najdeme 100Kč není to důvod ke zvolení delší trasy? Toto je jen jeden příklad a nutno podotknout, že značně chabý, protože daleko zásadněji je toto zkracování patrné v našem životě. Jsme nuceni dodržovat zákony, nuceni hledat si práci jako stáda ovcí běžící a narážející do sebe při snaze urvat každičké jednotlivé stéblo trávy. Současné krize jsou toho jen jedním z těch nejtvrdších důsledků, vše vyplývá z naší sobeckosti = vše mít a co možná nejdříve, měli bychom si uvědomit, že to, co pomůže laboratorní myšce dříve získat pamlsek, který by jinak mohla mít, až po průchodu bludištěm jí vlastně okrade o radost, kterou by měla při hledání správné cesty atřeba i poznání toho, proč jí vlastně někdo do bludiště dal, apod. . To , co ve skutečnosti zkracujeme jsou naše životy a ty nejpodstatnější hodnoty s tím související, v podstatě vyvíjíme metody, které nás samotné okrádají o smysl života to jediné řekl bych v podstatě můžeme mít, jinak nikdo nikdy nemůže nic doopravdy vlastnit. V přírodě nic takového jako vlastnit neexistuje, vše je koloběh. Víte co tím myslím? Napište mi do komentářů, budu rád.

uPsiDE doWN

Společnost má zajímavé metody na posuzování: Když má člověk víru, zbaví ho jí, když víru nemá, přinutí ho věřit, když touží po svobodě, je z něj otrok, když touží být volný, je bezdomovcem, když je chytrý, pošlou jej na psychiatrii, pokud je hloupý pošlou ho vládnout, pokud je šikovný, uklízí odpadky, pokud nic neumí, zastává obyčejně nejvyšší posty.
Můj návrh = převrátit svět naruby!

Náš život a entropie

Již nějaký ten den přemýšlím nad skutečností, která se týká závislosti uspořádanosti entit vzhledem k délce trvání jejich společné existenci. Tento článek bych rád pojal převážně prakticky, protože cítím, že jakákoliv omezenost by způsobila nečtivost jistému spektru potenciálních čtenářů. Mé úvahy pramení z mých pozorování a dedukcí, které jak bych řekl “u mě zaklepaly na dveře” a nedaly mi pokoj dokud jsem se neodhodlal své myšlenky lépe zformulovat. Zároveň jsem ohledně tohoto témata našel spousty informací na internetu například zde. I přes tuto skutečnost píši tyto řádky, především proto, že je možné že díky přispění mého úhlu pohledu mohu přispět některou z myšlenek. Všiml jsem si kupříkladu, že lidé si často věci uspořádávají, škatulkují, “dělí je” a podobně uspořádávají, aby se jim daný (např.: problém) podařilo rychleji vyřešit. Nicméně při pohledu z větší perspektivy se mi jeví tyto lidské zvyklosti velice nebezpečné, zejména z toho důvodu, že už i v dnešní době vnímá jistě spousta z nás úpadek (ne-li přímo ztrátu) systému hodnot snad na všechny strany, kam se ohlédnu a z toho vyplývá spousta zla v mnoha formách. Zdá se mi, že rychlost, jako se ženeme “na konec” je až absurdní. Podle mého názoru je třeba položit si zcela jednoduchou otázku:

Opravdu chceme být “na konci” tak rychle? Skutečně nás život už tak “nebaví”?

Vždyť všichni z nás jsou živí a to že žít neumíme spočívá v tom, co děláme. Proč to vlastně všechno děláme, když vidíme, kam směřujeme? A na tuto otázku už já jako jednotlivec bohužel odpovědět nemohu, proto jí předkládám vám, svým čtenářům. Tak co myslíte? Předem vám děkuji za případné komentáře.

Bude takový den, jaký ho chci mít!

Čas nás sice žene stále kupředu, ale jsme to my, kdo žije a proto můžeme každý den být takovými, jakými chceme být a proměnit své okolí

Vše je v našich rukou a vše lze změnit, stačí chtít!

buď v Rajskou zahradu, nebo v to nejtemnější peklo, podle toho jak se daný den rozhodneme. Proto vám doporučuji chytit otěže každého svého rána pevně do svých rukou, uvolnit se, zvolna dýchat a uvědomit si, že žijete, že každý váš krok řídíte jen vy sami. Pustit si u snídaně píseň jako je například tato  a proměnit své ráno v začátek dlouhého dne, který bude plný radosti a nadšení. Zkuste brát vše, co registrují vaše smysly (barvy, světla, stíny, vůně, doteky, chutě, ale i myšlenky) jako jedinečné, neopakovatelné a radujte se z nich, oceňujte to, že máte možnost každou vteřinu skrze tyto své smysly žít svůj vlastní svět, vnímat okolí, ale i sebe sama. Pokuste se tento den vytvořit něco neopakovatelného, co tu zbude i po vaší smrti, přeneste svého ducha do svého okolí, do největší možné dálky, naplňte celý svět sebou, potom nikdy nezemřete a víte, co je na tom všem úplně nejlepší? Když se vám to dnes nepovede, každý další den máte novou šanci!

MiŠmAŠ

clanek Alexandra Tomského

Tak jsem zase jednou při pročítání blogů, článků a aktualit ze všech možných zpravodajských serverů naplnil svou hlavu podle mě poněkud zbytečnými informacemi. Zajímalo by mě, proč stále každý opisuje to co uveřejnil třeba i před dávným časem někdo jiný. Internet se tak stává plný kopií kopií kopií

Informace každým dnem přibývají, tak nač je stále duplikovat, když máme odkazy?

… kopií informací a z toho logicky vyplývá únava a jistá flegmatičnost. Napadlo mě, že by mohla existovat instituce, která by zavedla do Internetu systém, který by kopie informací vyhledával a například je automaticky  nahrazoval odkazem na mateřský zdroj dané informace, tak by se redukovaly zbytečné kopie. Tato myšlenka mě napadla, když jsem četl článek Alexandra Tomského “Jak rozumět světu?“ na jeho blogu. Na světě je spousta věcí, kterým ne zcela rozumím a na tomto svém blogu bych jim rád přišel na kloub.

Citát z 1. srpna

Radost je odmocnina šílenství.

Poděkování za kritiky

Ztrestej mě bičem,
uhoď kladivem,
úsměv strhni mi rýčem,
bojem zahynem.
Skalpelem přeřež šlachy,
shoď mé tělo z útesu,
vnímej jen pachy sladkého mého úděsu.
Nehrajem šachy,
buď v klidu, bez stresu,
trnovou korunu zaraž až do krve,
nejsi sám a neděláš to poprvé.
Buď svůj, mne zabij,
až skončíš,
nevinností se zakryj.
Adieu!

Kauza David Rath

Neber úplatky, neber úplatky, nebo se z toho zblázníš

Hezký den, jistě ani vám neuniklo, co se v posledních pár dnech přihodilo bývalému hejtmanovi Středočeského kraje MUDr. Davidu Rathovi, který je nyní ve vazbě za braní úplatků a taky asi proto, že policie při razii našla spolu s třiceti miliony ukrytými pod podlahou v jeho domě i zbraňový arzenál a munici. Tedy povím vám, mně David Rath nikdy sympatický nebyl, ale když jsem si ho snažil představit jako něco, co z něj dělají média, musel mi s tím nakonec pomoci grafický editor Gimp, protože moje představivost na tuto bizarnost skutečně nestačila. Posuďte sami, připadá vám, že je to skutečně takhle? Podle mého názoru se David jednoduše někomu nehodil do karet a tak mu to tento “fantom” přišil, musí to ale být pořádný fanda akčních filmů, když dokázal vytvořit v očích veřejnosti něco jako je tohle.