Archiv Duben, 2012

Co říci a co si nechat pro sebe…

Středa, Duben 18th, 2012

Také se vám stává dennodenně uprostřed horlivé debaty, schůze, či jen tak při normálním rozhovoru s kýmkoliv, že si uvědomujete spousty slov a vět, které vám, právě krouží hlavou, nápady, představy, pocity, atd. a vy je postupně odškrtáváte v domnění, že by tato informace nebyla zcela na místě, až dojdete k bodu, kdy vlastně už ani nic říci ani nechcete? Když jsem na internetu hledal nějaký článek, který by se zabýval touto problematikou narazil jsem na následující: „Saying things without thinking“ nebo What not to say – Preventing (eating) disordered thinking a řekl bych, že je zajímavé sledovat, jak reaguje okolí, když se začnete kontrolovat, přičemž už neopakujete ty prázdné výrazy, které automaticky, nevědomky vypouštíte z úst. Pokud se ale jedná o zajímavé nápady jsem toho názoru, že by se takovéto myšlenky měly okamžitě objevit na papíře, v bločku, nebo diáři! Nutností však zůstává umění roztřídit si myšlenky na podstatné a nepodstatné.

Mé předtuchy se pomaloučku plní…

Pátek, Duben 6th, 2012

Graf srovnávající předpověď z roku 1972 se skutečným vývojem v letech 1970 až 2010. - Novinky.cz

Nuže přečtěte si sami co píší na novinky.cz . Situace, kterou odborníci předpovídají je neodmyslitelným důsledkem našich sobeckých cílů a záměrů „mít se lépe“. I přes odchylky těchto křivek je jasné, že je naše snaha vyhladit se takřka bezchybná! Kdyby lidé žili v souladu s přírodou, nikdy by k takovýmto katastrofálním důsledkům nedošlo, to bychom ale nesměli být tolik dychtiví po moci. Vybíjíme floru i faunu, a tím i sebe, dokud si budeme hrát na dobré a zlé (myslím tím zkorumpované soudy, vlády,…) a ignorovat naše činy vůči této planetě, potom bídně zhyňme!

Soustředěnost vs. roztěkanost

Čtvrtek, Duben 5th, 2012

Louis Victor Pierre Raymond vévoda de Broglie

Zdravím své příznivé čtenáře. Rád bych tímto článkem pootevřel dveře k celkem zajímavému tématu, o kterém jsem začal hloubat při čtení zápisku na Šťastném blogu. Při jeho čtení jsem si vzpomněl jak jsem měl v dětství problémy se vstřebáním vědomostí, které se nám ve škole pracně snažili „nacpat“ do hlav. Některé děti neměli se vstřebáváním znalostí problémy. Vím ale, že jsem nebyl sám, který si nedokázal zapamatovat některé vzorečky a postupy a má mysl často kroužila v oblacích. Při těchto myšlenkových pochodech bylo dosti obtížné poslouchat, o čem třídě často nezaujatě kantor přednáší. Vliv alkoholu jsem na základní  škole samozřejmě neznal, takže omamnými látkami to nebylo, jen abych rozptýlil vaše možné obavy. V těchto stavech absolutní nesoustředěnosti jsem si často kreslil, psal básničky, nebo se nechal unášet proudem vlastních myšlenek. Některé předměty, které se na školách běžně vyučují mně šly tedy hůře, naopak ve výtvarné výchově, nebo tvůrčí činnosti jsem zářil originalitou, kterou mi moji vrstevníci (s jedničkami z matematiky  a fyziky) mnohdy záviděli. Sám jsem se časem rozhodl, že i přes svůj nevalný prospěch v některých předmětech nebudu tyto stavy brzdit, protože mi poskytovaly to, co je na mládí tak hezké. Což je právě svoboda! Svoboda myslet a představovat si, vnímat a uvažovat otevřeně navzdory snaze „nechat  si píchnout“ myšlenky, které nám někdy až strojově soukají do hlav a nutí nás tak vnímat myšlenkové pochody, které si vymysleli lidé častokrát s duševními onemocněními (skleróza, deprese,…) mnoho set let zpátky. Máme se ubírat stejnými myšlenkovými pochody, jako např. Louis Victor Pierre Raymond vévoda de Broglie který „si kladl zásadní otázku, zda statistická podstata atomové fyziky odráží nedokonalost současné teorie nebo zda statistické informace představují vše, co se můžeme o přírodě dovědět. Po většinu svého života věřil v první možnost. K tomuto názoru se vrátil ke konci života, kdy tvrdil, že statistické teorie zakrývají skutečnou a naprosto určitou realitu za proměnnými, které mají původ v našich nedokonalých experimentálních metodách“? Osobně si myslím, že svoboda přemýšlení a uvažování je základním kamenem skutečného poznání a toho bychom se měli držet a nesvazovat mozky našich potomků myšlenkami našich pradědů, jinak se budeme stále motat ve stejně šedivém kruhu.

Moralisté v dnešní době?

Úterý, Duben 3rd, 2012

fotografie François de La Rochefoucauld

Zrovna si tak říkám, jaké by to asi bylo v dnešní době potkat třeba jen tak na ulici jednoho ze spisovatelů – moralistů. Zajímalo by mě jak by byl šokován chováním současné společnosti např. takový François de La Rochefoucauld , který svými aforismy v období klasicismu lidi pobuřoval natolik, že se jimi nakonec proslavil. Otázkou pro mě je, jestli by v dnešní době takový autor psal, nebo by se raději stal anarchistou!

Myšlenka

Pondělí, Duben 2nd, 2012

Snaha mě trhá na kousky, cítím jak žiji stále rychleji, jak mé srdce bije a přes to já při přemýšlení na Rhodesuvšechno umírám. Nemýlím se? Život je divný, pracuji, snažím se, bojuji a nakonec všeho jen lituji. Člověk by měl asi dělat opravdu přes všechny překážky světa především to, co ho baví, co má rád a dělat to do té doby, dokud může, protože jinak stráví život marnou snahou a sněním o ideálu. Být znamená bít a ne doufat! Toť má idea pro tento den.