Archive for the ‘Eseje’ Category

Giving away

Čtvrtek, Prosinec 1st, 2016

Do you really know the feeling that you want give this life everything you can and more than the others? I had this feeling first time when I was much younger than now, but I wasn’t sure what I really feel.

I can only show you.. the result is on you all.

But it was pure – absolutely pure essence of giving. I know that this feeling (emotion).. who knows.. But it helped me to write my first poem and to compose my first song. Feelings like this can change the world and make it best place for life but it depends on everyone from us. We should act on our surroudings not through our senses but through these fascinating feelings which are in our hearts so deep (you know what I mean). In this age you can see around that words are loosing meanings, because of irony, profanities and so many others. That is not good!

Reappraisal value of human lives

Sobota, Leden 10th, 2015

We can’t be calm in our daily routine, when last few days hinted us so much creepy evil. I think the time for reappraise value of human lives has come. I am going to show you one of my drafts for your consideration. Islamic state is just gang of crazy fanatics building their faith on us the OTHERS! I am saying this: Every human life could be reappraised depend on how much he is suggestible. Actually it is easy to observe who has similar opinions and depending on how we perceive these opinions (thoughts, faith, or other) aren’t hard to distinguish from evil. So if the gang will grow and if will go by the way that is forcing them to kill others then their value should be negligible. It this cases should court or other institution determine their punishment or the way how to eliminate this problem. I think that we has been quite lenient.

I vote for restruction of this system.

Síla knih / Power of books

Úterý, Leden 6th, 2015

Nejspíš tento článek nebude nic převratného, nicméně rozhodl jsem se ho sem napsat, jednak protože jsem dlouho nic nepublikoval a jednak mně osobně se jeví tato problematika jako dost živá a řekl bych i podstatná.

Problem of free will


Díky tomu, že jsem v poslední době narazil na pár autorů, kteří mne zaujali, začal jsem více času věnovat knihám (Bergson, Henri; Green, Brian) a napadla mě celkem záludná myšlenka:

Do jaké míry ovlivňují naše myšlení knihy náš vlastní úsudek a do jaké míry jsme to stále ještě my, kdo uvažujeme nad danou problematikou?

Je to stále ještě náš svobodný úsudek? Z vlastní zkušenosti mohu říci, že mívám celkem dost nepříjemný pocit, že myšlenky, které se mi honí hlavou, když nad problematikou probíranou v knize přemýšlím s odstupem času, nejsou mé vlastní, ale jsou to nevyhnutelně myšlenky implikované právě myšlenkami spisovatele, který svou práci takto zformuloval. Mám z toho pocit, že mi takto knihy upírají právo přemýšlet svobodně. V dnešní době masmediálních reklam se mi zdá tato problematika jako dost věrohodná, neboť jistě každý z nás má nějakou zkušenost s ovlivňováním vlastního úsudku. Tedy hlavní otázkou kterou bych zde rad vyslovil je:

Je dnes skutečně ještě možné myslet (rozhodovat se) svobodně?

Co je to vlastně absolutní svoboda mysli a je něco takového v dnešním světě vůbec možné? Nemyslím, že by bylo nepodstatné, že uvažuji zrovna tímto směrem, poněvadž na svobodnou vůli, když si uvědomíte, jsme odkázáni i v nejchoulostivějších situacích a to je v současném kapitalistickém pojetí světa velmi ošidné, až bych řekl nebezpečné. Nejspíše tomuto tématu budu věnovat více prostoru nejen zde na blogu, ale v mé mysli, poněvadž bych rád přispěl k svobodě každého z nás a také bych rád dal každému možnost, aby se sám rozhodl, jakou mírou se ovlivnit nechá a kolik prostoru dá svým vlastním rozhodnutím.

To have or not to have, that is the question.

Čtvrtek, Červenec 17th, 2014

Toto bude můj první článek zaměřený multijazyčně. Rozhodl jsem se tak z důvodu, že tento blog v historii navštívilo více lidí v zahraničí, než-li u nás a proto bych rád usnadnil přístup k mým myšlenkám i vám, kteří nejste zdatní ve znalosti českého jazyka. 

 

This would be my first article focused multilanguage. I decided for it, because this blog was visited by abroad visitors than in my home country. That is the reason why would I like to facilitate access to my thoughts and visions here on my blog although you aren’t experienced in the Czech language.

 

Bude to znít možná divně, ale zamysleli jste se už někdy nad tím, co to znamená něco „vlastnit“? Na první pohled se to zdá jako banální dotaz, ale copak žijeme věčně, abychom mohli „vlastnit“ v plném smyslu tohoto slova a co, když něco ztratíme, nebo je nám to odcizeno? Vlastnictví je skutečně vrtkavý pojem, ale vezměme si, jak nesvobodnými jsme se stali díky majetnictví. Vždyť samo vlastnictví dalo vzniknout otrokářství, vykořisťování, kradení a celkově nám v podstatě svázalo ruce, aniž bychom si to připustili. Většina z nás se omezuje na to co „vlastní“, co si koupili, nebo, jinak získali, nebo plánují získat. Pokud si ovšem uvědomíme, že vše je nám v podstatě k dispozici, jen si k tomu musíme umět najít správnou cestu, potom zjistíme, že není nic, co by nás omezovalo a tedy, že můžeme své ideje a svůj potenciál rozvíjet naplno. Abych to zkrátil, ve škole nás učí, jak dělit, ale ne, jak se dělit! Proto je dle mého názoru potřeba zauvažovat tímto směrem a protože máme internet a můžeme použít globální provázanosti světa, můžeme toho dokázat nepředstavitelně moc. Jak bylo již mnohokrát řečeno: „Stačí chtít.“.

It may sound strange, but have you ever wondered what does mean to „own“ something? At first point this seems like a trivial question, but we don’t live forever so we can’t „own“ in the full sense of the meaning and what if we lose something, or we are robbed? Ownership is really fickle concept, but look at how  we have become unfree because of possessiveness. Ownership resulted in the formation to slavery, exploitation, stealing, and overall we basically tied the hands without admittion. Most of us are limited in what we „own“,what you bought, or otherwise acquired or plan to acquire. If you realize that everything we are basically available, you just have to know how to find the right way to use it, then we find that there is nothing that would restrict us and therefore we should think by this way and have our potential on max. To make long story short, the teachers at school teach us how to divide, but not how to share! Therefore, in my thought we need to think this way because we have the internet and we can use the global interdependence of the world, that we can make incredibly much. As has been said many times: „Just want to.“.

Henri Bergson – Čas a svoboda / Time and Free Will

Čtvrtek, Červen 26th, 2014

IMG_20140626_122558Následující výtah z knihy, kterou mám zrovna rozečtenou jsem se zde rozhodl zveřejnit, protože jsem v životě doposud nečetl moc knih, které by se mohly pyšnit tolik kvalitním obsahem a byly zároveň natolik vybízející k úvahám a proto bych vám prostřednictvím mého strohého listu rád nabídl tuto „ochutnávku“.

Co dělá z naděje tak intensivní libost je to, že budoucno, kterým disponujeme podle libovůle, jeví se nám současně v množství forem stejně se usmívajících, stejně možných. I kdyby se z nich uskutečnila ta nejvytouženější, je třeba obětovati ostatní, a pak bychom mnoho ztratili.
Idea budoucnosti, naplněná nekonečností možností, je tudíž plodnější než budoucnost sama, a proto se nachází více půvabu v naději než v majetku, ve snu než v realitě.

V následujícím příspěvku se budete moci těšit na pojednání (úvaze) o majetnictví a to jak hmotném, tak duchovním.

Pravda & lež / truth & false

Úterý, Srpen 6th, 2013

justice

Kardinálním problémem se kterým se často setkávám nejen v osobním životě je různý úhel pohledů (různých lidí) na situace. Stává se vám také, že s někým řešíte problém, který v minulosti nastal, přednesete mu čistou pravdu a on i přesto překrucuje slova ve svůj prospěch, čímž z vás dělá viníka i přesto, že nenesete vinu ačkoliv jste  oba byli přítomní stejné věci?

Pravda je jen jedna.

Často přemýšlím, jak je možné, že si lidi myslí, že pravda není jediná. Setkáváte se s tímto problémem ve svém okolí? Přemýšlím také, jestli nemají vliv i povahy lidí, kteří o dané situaci diskutují. Sám jsem typ člověka, který nesnáší lež, takže když jsem něčemu přítomný a tedy vidím jak se to stalo a někdo mi tvrdí opak, beru to jako drzost, to je přece pochopitelné. Chápu že každý zastává svoje stanovisko, ale copak lze útočit lží proti pravdě? Jaký na to máte názor vy?

— English —
The cardinal problem which I am often encountering not only in my personal life is making different point of views (by different people) on the situation. Maybe you also know that you are solving problem occurred in the past with someone, you’re telling him the truth and he even distorts the words in his profit, which makes you guilty, even though you are not to blame, although you both were present of the same thing?

Truth is only one.

I often wonder how it is possible that people think that the truth is not the only one. Do you encount on this problem in your neighborhood? I am thinking also if the nature of people affects who discuss about the situation. I am the kind of person who hate lies, so when I present something, and therefore I can see how it happened and someone tells me otherwise, I take it as rudeness, I think so that’s understandable. I understand that everyone holds an opinion, but how can attack lies against the truth? What do you think about it?

Ideální idol

Pondělí, Leden 21st, 2013

idol / ideal

Při svém každodenním bloudění myšlenkami jsem se pozastavil nad uvažováním o nutnosti každého jednoho z nás mít svůj ideál. Když jsem byl mladší, tak jsem ideál neměl, protože jsem neměl větší obzory, ale postupem času a díky kvalitnímu čtivu jsem poznal, že člověk bez ideálu/ů je jako šipka, která nemá určený směr a každý ví, že šipky jsou od toho, aby někam směřovaly že? 🙂 Nerad bych někomu radil, koho si vybrat za ideál, protože každý člověk má své plusy a mínusy a tak je volba na každém z nás. Já si vybral za svůj idol hned několik

Člověk bez ideálu je jako šipka, která nemá daný směr.

lidí, protože si vážím vlastností, kterými dotyční vyčnívají nad ostatní a myslím si, že je to tak dobře. Měli bychom se nechat inspirovat a učit se jak inspirovat zítřejší generace, i kdyby někteří z nás ovlivnili / zaujali / inspirovali třeba jen jednoho člověka, už to je skvělé, protože právě to nás činí těmi, kterými bychom se měli stát. Dnešní móda klade velký důraz na vnější dokonalost, ale copak může být bujné poprsí, hebká, pevná pleť, vypracované svaly, apod. smyslem života? Je třeba si uvědomit, že časem, který k životu máme bychom neměli plýtvat, je totiž to nejdražší, co máme! Proto je třeba vybírat si takový ideál/y, které mají / měli vznešenější zájmy, než svůj vlastní vzhled. Proto bych vám rád poradil vybírat si za svůj vzor člověka s hodnotami, kterých si cenníte nejvíce i přes chyby, které měl.

uPsiDE doWN 2.

Čtvrtek, Prosinec 13th, 2012

diagonály v krychli

Zeptal jsem se profesora, proč vše zobrazujeme na souřadnice, proč všemu přidělujeme hodnoty, když matematika slouží v podstatě jen ke zkracování. Profesor mi bohužel nedokázal odpovědět. Kupříkladu jsme se naučili používat zkratky, neboť víme, že když máme přejít například zahradu a vede cesta nejen kolem, ale i po diagonále, většina z nás jistě půjde právě touto zkratkou, ale napadlo taky někdy někoho, že bychom při obcházení toho parku mohli narazit na někoho, koho jsme už třeba dlouho neviděli, nebo nás může naše rozhodnutí obohatit jinak, třeba najdeme 100Kč není to důvod ke zvolení delší trasy? Toto je jen jeden příklad a nutno podotknout, že značně chabý, protože daleko zásadněji je toto zkracování patrné v našem životě. Jsme nuceni dodržovat zákony, nuceni hledat si práci jako stáda ovcí běžící a narážející do sebe při snaze urvat každičké jednotlivé stéblo trávy. Současné krize jsou toho jen jedním z těch nejtvrdších důsledků, vše vyplývá z naší sobeckosti = vše mít a co možná nejdříve, měli bychom si uvědomit, že to, co pomůže laboratorní myšce dříve získat pamlsek, který by jinak mohla mít, až po průchodu bludištěm jí vlastně okrade o radost, kterou by měla při hledání správné cesty atřeba i poznání toho, proč jí vlastně někdo do bludiště dal, apod. . To , co ve skutečnosti zkracujeme jsou naše životy a ty nejpodstatnější hodnoty s tím související, v podstatě vyvíjíme metody, které nás samotné okrádají o smysl života to jediné řekl bych v podstatě můžeme mít, jinak nikdo nikdy nemůže nic doopravdy vlastnit. V přírodě nic takového jako vlastnit neexistuje, vše je koloběh. Víte co tím myslím? Napište mi do komentářů, budu rád.

Náš život a entropie

Neděle, Listopad 11th, 2012

entropyJiž nějaký ten den přemýšlím nad skutečností, která se týká závislosti uspořádanosti entit vzhledem k délce trvání jejich společné existenci. Tento článek bych rád pojal převážně prakticky, protože cítím, že jakákoliv omezenost by způsobila nečtivost jistému spektru potenciálních čtenářů. Mé úvahy pramení z mých pozorování a dedukcí, které jak bych řekl „u mě zaklepaly na dveře“ a nedaly mi pokoj dokud jsem se neodhodlal své myšlenky lépe zformulovat. Zároveň jsem ohledně tohoto témata našel spousty informací na internetu například zde. I přes tuto skutečnost píši tyto řádky, především proto, že je možné že díky přispění mého úhlu pohledu mohu přispět některou z myšlenek. Všiml jsem si kupříkladu, že lidé si často věci uspořádávají, škatulkují, „dělí je“ a podobně uspořádávají, aby se jim daný (např.: problém) podařilo rychleji vyřešit. Nicméně při pohledu z větší perspektivy se mi jeví tyto lidské zvyklosti velice nebezpečné, zejména z toho důvodu, že už i v dnešní době vnímá jistě spousta z nás úpadek (ne-li přímo ztrátu) systému hodnot snad na všechny strany, kam se ohlédnu a z toho vyplývá spousta zla v mnoha formách. Zdá se mi, že rychlost, jako se ženeme „na konec“ je až absurdní. Podle mého názoru je třeba položit si zcela jednoduchou otázku:

Opravdu chceme být „na konci“ tak rychle? Skutečně nás život už tak „nebaví“?

Vždyť všichni z nás jsou živí a to že žít neumíme spočívá v tom, co děláme. Proč to vlastně všechno děláme, když vidíme, kam směřujeme? A na tuto otázku už já jako jednotlivec bohužel odpovědět nemohu, proto jí předkládám vám, svým čtenářům. Tak co myslíte? Předem vám děkuji za případné komentáře.

Bude takový den, jaký ho chci mít!

Čtvrtek, Srpen 23rd, 2012

Čas nás sice žene stále kupředu, ale jsme to my, kdo žije a proto můžeme každý den být takovými, jakými chceme být a proměnit své okolí

Vše je v našich rukou a vše lze změnit, stačí chtít!

buď v Rajskou zahradu, nebo v to nejtemnější peklo, podle toho jak se daný den rozhodneme. Proto vám doporučuji chytit otěže každého svého rána pevně do svých rukou, uvolnit se, zvolna dýchat a uvědomit si, že žijete, že každý váš krok řídíte jen vy sami. Pustit si u snídaně píseň jako je například tato  a proměnit své ráno v začátek dlouhého dne, který bude plný radosti a nadšení. Zkuste brát vše, co registrují vaše smysly (barvy, světla, stíny, vůně, doteky, chutě, ale i myšlenky) jako jedinečné, neopakovatelné a radujte se z nich, oceňujte to, že máte možnost každou vteřinu skrze tyto své smysly žít svůj vlastní svět, vnímat okolí, ale i sebe sama. Pokuste se tento den vytvořit něco neopakovatelného, co tu zbude i po vaší smrti, přeneste svého ducha do svého okolí, do největší možné dálky, naplňte celý svět sebou, potom nikdy nezemřete a víte, co je na tom všem úplně nejlepší? Když se vám to dnes nepovede, každý další den máte novou šanci!