Síla knih / Power of books

Úterý, Leden 6th, 2015

Nejspíš tento článek nebude nic převratného, nicméně rozhodl jsem se ho sem napsat, jednak protože jsem dlouho nic nepublikoval a jednak mně osobně se jeví tato problematika jako dost živá a řekl bych i podstatná.

Problem of free will


Díky tomu, že jsem v poslední době narazil na pár autorů, kteří mne zaujali, začal jsem více času věnovat knihám (Bergson, Henri; Green, Brian) a napadla mě celkem záludná myšlenka:

Do jaké míry ovlivňují naše myšlení knihy náš vlastní úsudek a do jaké míry jsme to stále ještě my, kdo uvažujeme nad danou problematikou?

Je to stále ještě náš svobodný úsudek? Z vlastní zkušenosti mohu říci, že mívám celkem dost nepříjemný pocit, že myšlenky, které se mi honí hlavou, když nad problematikou probíranou v knize přemýšlím s odstupem času, nejsou mé vlastní, ale jsou to nevyhnutelně myšlenky implikované právě myšlenkami spisovatele, který svou práci takto zformuloval. Mám z toho pocit, že mi takto knihy upírají právo přemýšlet svobodně. V dnešní době masmediálních reklam se mi zdá tato problematika jako dost věrohodná, neboť jistě každý z nás má nějakou zkušenost s ovlivňováním vlastního úsudku. Tedy hlavní otázkou kterou bych zde rad vyslovil je:

Je dnes skutečně ještě možné myslet (rozhodovat se) svobodně?

Co je to vlastně absolutní svoboda mysli a je něco takového v dnešním světě vůbec možné? Nemyslím, že by bylo nepodstatné, že uvažuji zrovna tímto směrem, poněvadž na svobodnou vůli, když si uvědomíte, jsme odkázáni i v nejchoulostivějších situacích a to je v současném kapitalistickém pojetí světa velmi ošidné, až bych řekl nebezpečné. Nejspíše tomuto tématu budu věnovat více prostoru nejen zde na blogu, ale v mé mysli, poněvadž bych rád přispěl k svobodě každého z nás a také bych rád dal každému možnost, aby se sám rozhodl, jakou mírou se ovlivnit nechá a kolik prostoru dá svým vlastním rozhodnutím.

Přebytečné myšlenky

Pondělí, Říjen 20th, 2014

Jak jistě víte, často přemýšlím, dalo by se říci, že soustavně. Zrovna se mi přihodila taková událost, tedy ve skutečnosti se stále děje mnoho věcí a záleží jen na nás, jak moc vnímáme a rozlišujeme jednotlivé souvislosti od jiných. Je mi smutno, když tuším souvislosti, ke kterým došlo, dochází, nebo dojde a má role je jim tolik vzdálená, že případný zásah by mohl způsobit více škody, než užitku. Jak možná chápete, jedná se o mezilidské vztahy. Pokud cítíme k někomu silný a blízký vztah i přesto, že druhá strana to má jinak už dlouho ale vy víte, že jste si blízcí a vyskytne situace, kdy tušíte, že je něco jinak/špatně, že vám lže a cítíte to natolik, že to víte, jak se má člověk zachovat? Má mlčet?Má něco říci, když tím jen strhne pozornost na sebe? Má něco udělat a riskovat tak hroznou chybu? Je občas těžké přijímat, musím se toho ještě hodně naučit.

The Tree Dog Night

Neděle, Září 14th, 2014

Negron, Wells and Hutton in 1969

(only czech version because I suppose English speaking people know  them 😉 )
Pár promoklých dnů zpátky jsem opět dostal svou dobře známou chuť na poslech kvalitních oldies, i když už nevím, jak jsem přesně narazil zrovna na tuto rockovou skupinu, dnes jsem za to štěstí velmi vděčný, protože jejich hudba se pro mě stala velmi důležitou tak, jako například hudba samotných Beatles, nebo Jackieho Lomaxe. Než vám uvedu pár odkazů k poslechu, rád bych vám nejprve přiblížil jejich příběh těchto američanů. Poprvé se objevili v roce 1967 pod názvem „Redwood“ Brzy poté přijali kytaristu Michaela Allsupa, bubeníka Floyda Sneeda, basistu Joea Schermieho od Cory Wells Blues Band a klávesistu Jimmyho Greenspoona. Brzy nato si začali říkat Three Dog Night a časem se stali jednou z nejúspěšnějších kapel ve Spojených státech mezi 1960 a 1970. Hned jejich první song „ONE“ byl oceněn zlatem a časem prodali 40 milionů alb (více zde).
Zde je pár nahrávek, hezky si to užijte, tohle v českých rádiích neuslyšíte, to se můžete spolehnout 😉




in preparation / připravuje se

Neděle, Září 7th, 2014

Article about The Tree Dogs Night band..

Return of Nikola Tesla

Čtvrtek, Červenec 24th, 2014
Nikola-Tesla-79th-Birthday-nikola-tesla-5005042-300-462

The discoverer

There were many people before us, many varied people, who were living their lives with, or without faith. Many people have dreams to became famous, rich (maybe I can say everyone without a small set of entirely different people). How you feel, this is a part when I will write his name… but his name was the most unimportant thing. People are often using unique names, words, symbols for their own profit and that is how it works on the Earth. One man was different, that is the important thing! He understand so everything is unity and so nothing even money can’t separate one man from rest.
I found this his quote:

Every living being is an engine geared to the wheelwork of the universe. Though seemingly affected only by its immediate surrounding, the sphere of external influence extends to infinite distance.

If you became interested in this man, here is a link to his biography: autobiography. There you can read about him, I think it is time that visions of this man should return!

To have or not to have, that is the question.

Čtvrtek, Červenec 17th, 2014

Toto bude můj první článek zaměřený multijazyčně. Rozhodl jsem se tak z důvodu, že tento blog v historii navštívilo více lidí v zahraničí, než-li u nás a proto bych rád usnadnil přístup k mým myšlenkám i vám, kteří nejste zdatní ve znalosti českého jazyka. 

 

This would be my first article focused multilanguage. I decided for it, because this blog was visited by abroad visitors than in my home country. That is the reason why would I like to facilitate access to my thoughts and visions here on my blog although you aren’t experienced in the Czech language.

 

Bude to znít možná divně, ale zamysleli jste se už někdy nad tím, co to znamená něco „vlastnit“? Na první pohled se to zdá jako banální dotaz, ale copak žijeme věčně, abychom mohli „vlastnit“ v plném smyslu tohoto slova a co, když něco ztratíme, nebo je nám to odcizeno? Vlastnictví je skutečně vrtkavý pojem, ale vezměme si, jak nesvobodnými jsme se stali díky majetnictví. Vždyť samo vlastnictví dalo vzniknout otrokářství, vykořisťování, kradení a celkově nám v podstatě svázalo ruce, aniž bychom si to připustili. Většina z nás se omezuje na to co „vlastní“, co si koupili, nebo, jinak získali, nebo plánují získat. Pokud si ovšem uvědomíme, že vše je nám v podstatě k dispozici, jen si k tomu musíme umět najít správnou cestu, potom zjistíme, že není nic, co by nás omezovalo a tedy, že můžeme své ideje a svůj potenciál rozvíjet naplno. Abych to zkrátil, ve škole nás učí, jak dělit, ale ne, jak se dělit! Proto je dle mého názoru potřeba zauvažovat tímto směrem a protože máme internet a můžeme použít globální provázanosti světa, můžeme toho dokázat nepředstavitelně moc. Jak bylo již mnohokrát řečeno: „Stačí chtít.“.

It may sound strange, but have you ever wondered what does mean to „own“ something? At first point this seems like a trivial question, but we don’t live forever so we can’t „own“ in the full sense of the meaning and what if we lose something, or we are robbed? Ownership is really fickle concept, but look at how  we have become unfree because of possessiveness. Ownership resulted in the formation to slavery, exploitation, stealing, and overall we basically tied the hands without admittion. Most of us are limited in what we „own“,what you bought, or otherwise acquired or plan to acquire. If you realize that everything we are basically available, you just have to know how to find the right way to use it, then we find that there is nothing that would restrict us and therefore we should think by this way and have our potential on max. To make long story short, the teachers at school teach us how to divide, but not how to share! Therefore, in my thought we need to think this way because we have the internet and we can use the global interdependence of the world, that we can make incredibly much. As has been said many times: „Just want to.“.

Notion 2 / Tušení 2

Úterý, Červenec 15th, 2014

…Proto naši vůdci vzali „moc“ do svých rukou, nakázali nám ostatním, abychom přestali posílat plody naší práce na to území, vytvořili oddíl, který nazvali „hledači pravdy“ a ten vyslali na ono nejmenované území, kam se dříve doposud nikdo ani neodvážil zabloudit. Po dlouhých měsících jsme od hledačů pravdy nedostali žádný vzkaz, žádnou informaci, měli jsme strach, že všichni zemřeli. Každý večer, jsme v sobě všichni měli ten strach, jenž nás sžíral, ten jed, který nám nedal klidně spát. až po necelém roce v zimě se stalo něco vskutku zvláštního. Bylo toho dne zataženo a kapky deště si prorážely cestu k zemi jako by je z nebe ždímali. Bouřkové mraky blýskaly a nebylo slyšet nic než hřmění a v jednu chvíli se to stalo! Oblaka se mírně rozestoupila a dovolila prolétnout objektu, který z dálky vypadal nejprve jako velká kapka vody. Přilétl do naší vesnice, přesně do středu, kde jsme brzy všichni vytvořili kruh zvědavců. Kapka levitovala asi půl metru nad zemí a pomalu se transformovala v polokouli a snášela se k zemi. Po chvíli dopadla na zem a po chvíli v ní začala nějaká reakce a začala se jako by vařit, z par, které stoupali k nebi se věřte, nevěřte utvářela jakási hubená postava a za pár vteřin nabyla plné formy. Všichni jsme byli vyděšení a zaskočení. Nikdo z nás netušil, co má dělat a všichni se strachem třásli. Tvor jehož bližší popis by zabral příliš stránek se zdál být neškodný snad jen pro malého chlapce, který se odtrhl od své matky a vydal se mu nebojácně vstříc. Chlapec přišel před něj, i když byl slyšet ze všech stran křik a obavy a natáhl mu na znamení dobré vůle pravou ruku. Tvor se na chlapce zadíval, poklekl k němu a promluvil lidským hlasem: „Lidé! Je to již tak dávno, kdy byl našimi předky tento svět obsazen, tak dlouho, kdy jste se stali otroky naší chamtivosti a namyšlenosti. Doba pokročila a rádi bychom se vám omluvili a jako gesto smíru jsme se rozhodli vaší planetu opustit. Naše rasa zde na vaší Zemi poznala spousty pravd a časem se dokázala dostat do poněkud jiné sféry existence. Nyní nadešel čas vám vrátit to, co je právem vaše.“. Potom, co prohlásil tato slova, proměnil se zpět na kapku a vznesl se k nebi, kde se vytvořila duha a začal pršet vskutku zvláštní déšť. Vše začalo růst, tráva voněla, bylo to cosi jako povzbuzovač přírody, ale bylo v tom více. Byla v tom láska. Všichni jsme dostali novou šanci, novou příležitost, zbavili jsme se strachu, po čase se s fascinujícími zprávami o odchodu našich mimozemských přátel vrátili i hledači pravdy a všichni jsme začali znovu budovat svět. Nikoliv však podle starých pravidel, ale zvolili jsme si nová, žili jsme s rozumem v našich dlaních a s otevřenými myslemi a srdci. Byl to nový začátek, nový start, nová možnost pro náš druh, všichni jsme se poučili a nadobro se odvrátili od zloby, válek, neúcty a všech ostatních útrap, se kterými jsme se setkávali v minulosti. Milovali jsme přírodu, naši Zemi, stali jsme se empatiky, kteří soucítili nejen s ostatními lidmi, ale i s květinami, zvířaty, naučili jsme se v mnohem větší míře využívat náš intelekt a brzy jsme byli schopni zázraků takových, které neměli dříve své místo ani ve fantaziích malých dětí. Byli jsme volní a plní života, dospěli jsme.

Henri Bergson – Čas a svoboda / Time and Free Will

Čtvrtek, Červen 26th, 2014

IMG_20140626_122558Následující výtah z knihy, kterou mám zrovna rozečtenou jsem se zde rozhodl zveřejnit, protože jsem v životě doposud nečetl moc knih, které by se mohly pyšnit tolik kvalitním obsahem a byly zároveň natolik vybízející k úvahám a proto bych vám prostřednictvím mého strohého listu rád nabídl tuto „ochutnávku“.

Co dělá z naděje tak intensivní libost je to, že budoucno, kterým disponujeme podle libovůle, jeví se nám současně v množství forem stejně se usmívajících, stejně možných. I kdyby se z nich uskutečnila ta nejvytouženější, je třeba obětovati ostatní, a pak bychom mnoho ztratili.
Idea budoucnosti, naplněná nekonečností možností, je tudíž plodnější než budoucnost sama, a proto se nachází více půvabu v naději než v majetku, ve snu než v realitě.

V následujícím příspěvku se budete moci těšit na pojednání (úvaze) o majetnictví a to jak hmotném, tak duchovním.

Samozřejmost je droga

Úterý, Květen 6th, 2014

Nevím, jestli si toho někteří z vás všimli, ale většinu života prožíváme ve stereotypních kruzích, které jsou tvořeny obvykle domovem, prací, obchodem, známými, místy, která pravidelně navštěvujeme, ale málo kdy se odchýlíme z tohoto zakletého kruhu a vyrazíme někam jinam. Toto zacyklení nás nevyhnutelně nutí spoléhat na atributy jakými je elektřina, doprava (auto), topení, spotřebiče, možnost volat mobilem, internet, apod. Spousta z nás spoléhá na bezpečnost jak svých vchodových dveří, tak svých „silných“ hesel k účtům přístupným online. Tento článek bych rád pojal jako začátek seriálu o tom, zda-li je samozřejmost potřebná, nebo jestli je to pouze veliká nevyhnutelná chyba vyplývající ze stylu života, jaký ho dnes máme. Celkem by mě zajímaly vaše názory milý čtenáři, nebojte se vyjádřit.

Notion / Tušení

Čtvrtek, Listopad 14th, 2013

…Záhy se oblaka rozestoupila a sestoupili na Zem, nikým neočekáváni (kromě nadšenců mimozemského života). Mysleli jsme si zprvu, že se jedná o jakousi rasu podobné naší, ale mýlili jsme se, protože jejich vzezření bylo klamné stejně tak, jako naše zdání o jejich dobrých úmyslech.

-Extraterrestrial-Life

hlubiny vesmíru

Ti nejchytřejší z nás v nich viděli naději pro náš druh, šmýšleli o nich nejlépe jak mohli a přesto… neuplynulo mnoho času a pravda sestoupila na Zem. Tak, jak nikdo nečekal že budou mocní, tedy až na pár vyjímek nikdo nevěřil, že nás zlomí a ovládnou. Stali se našimi pány, nosili jsme jim oběti, kterými se krmili. Libovali si v nemravnostech a příkoří. Uplynulo mnoho let, než se narodili takoví, kteří se rozhodli jim vzdorovat díky příběhům, které si vyprávěli z generace na generaci.

Jednoho chladného listopadového dne se velké množství z nás domluvilo, že udeříme tam kde jsou nejzranitelnější a že jim zatarasíme cestu k jejich lodím a budeme bojovat o svobodu. Ačkoli se tato idea jevila zprvu jakkoliv nadějně, opak byl pravdou, po celou dobu své vlády nám nikdy neukázali svou plnou moc, dokázali vše, co my ne, uměli se přizpůsobit a jejich  technologie zahanbila i naší představivost. Změna ale nastala… Naši vládci tím  poznali jací jsme a tak tomu uzpůsobili svou vládu… Oddělili se z našich běžných životů, odešli na část světa, kde se cítili nejpříjemněji, díky svým technologiím si tam vybudovali luxusní obydlí a my jim stále sloužili a odváděli jim daně a posílali vše, co nám bylo cenné, protože jsme věděli, že kdybychom tak neučinili, potrestala by nás jejich vyspělá zařízení. Zvykli jsme si na tuto formu nadvlády a generace dětí, dětí, dětí našich dětí brali tento systém za samozřejmost nevnímali ten tlak, opět se naše společnost začala dělit na bohaté a chudé, mocné a bezmocné, na zdravé a nemocné. Dlouho si však nikdo neopovážil vycestovat na jejich území, až ti nejmocnější z nás jednoho večera dospěli k názoru, že jsou to jen výmysly. Stejně jako náboženství a víra, že jsou prý i tyto příběhy jen výmysly a povídačky, kterými straší rodiče své děti, aby nezlobili a nevzdalovali se z naší země… to be continued